Týdeník FORUM

Události posledních let ukázaly, že na Východě stále dochází k vraždění opozičních politiků a osob, které vyjadřují nesouhlas s režimem. Příkladem je Boris Němcov, který byl v roce 2015 zastřelen v Moskvě. V Bělorusku, Rusku a Číně prokazatelně dochází k mučení a nezákonnému věznění nepohodlných lidí. Při protestech v Minsku jsme viděli, jak běloruské policejní složky útočí na neozbrojené ženy. Číňané zase neváhali uvěznit studenty, kteří v Hongkongu požadovali svobodu tisku a demokratické volby.

Na Západě zatím funguje svobodný tisk a občané mohou bez obav z represí kritizovat vládnoucí politiky. Samozřejmostí jsou i svobodné volby, v nichž mohou kandidovat zástupci různých politických směrů. Volby probíhají transparentně a jejich výsledky odrážejí vůli voličů, ne přání vládnoucí garnitury. Občané se mohou hájit před nezávislými soudy a vědí, že jim nebudou upírána základní lidská práva. Lidé mají možnost svobodně cestovat nebo studovat v zahraničí.

Který směr byste si vybrali vy?

Rodina musí držet při sobě

Nepatřím k nekritickým obdivovatelům Evropské unie. Naopak bych hravě dokázal vyjmenovat řadu věcí, které jsou z mého pohledu na jejím současném fungování špatně. Vadí mi přebujelá byrokracie, nerespektování odlišných názorů v oblasti hodnot a rodinné politiky nebo nízká akceschopnost Evropské unie v zahraničních vztazích.

Snažím se ale Evropskou unii vnímat jako rodinu. I příbuzní často mají různé postoje a probíhají mezi nimi názorové třenice. Asi to sami znáte, protože snad žádná rodina není úplně ideální. Ale řešením rozhodně není ji opustit a izolovat se, jak se nám snaží namluvit někteří „političtí experti“. Lepší je hledat společnou řeč, pojmenovat problémy pravými jmény a postavit se jim čelem, ne před nimi zbaběle utéct.

Potřebujeme spojence, kteří nás nepodrazí

I proto zásadně odmítám všechny snahy o vystoupení z Evropské unie. Dokud budeme její součástí, můžeme z pozice členů aktivně pracovat na tom, aby se zlepšila. Věřím, že konstruktivní kritikou a vlastními návrhy můžeme dosáhnout pozitivních změn. A navíc – všechny země, které sousedí s Českem, patří mezi členské státy. A dobré vztahy se sousedy jsou pro nás velmi důležité.

Je možné, že nás čeká neklidná doba. A proto je zásadní, abychom měli spolehlivé spojence, kteří nás berou jako rovnocenné partnery. Historie ukázala, že spolupráce s autoritářskými státy, pro které vždy budeme jen „užiteční idioti“, je slepou uličkou, z níž nikdy nevzešlo nic dobrého. A já nechci, aby se Česká republika stala nástrojem pro dosahování velmocenských cílů! Rozhodně dávám přednost členství v Evropské unii před vazalstvím v „Ruské unii“.