Jan Bartošek (KDU-ČSL): Rodina není pouze ekonomickou jednotkou, ale především svazkem muže a ženy vychovávajících spolu děti. Jako základní prvek společnosti potřebuje podporu státu!

V souvislosti s Národním týdnem manželství (7. týden, od 13. 2. 2017) proběhl ve středu 15. února 2017 pod záštitou místopředsedy PS PČR Jana Bartoška kulatý stůl na téma Možnosti a potřeby rodiny třetího tisíciletí. Ke společné diskusi byli přizváni odborníci z oblastí výchovy, vzdělávání, závislostí atd. Cílem bylo zmapovat životní cyklus rodiny, její možnosti, potřeby, ale i rizika, která rodinu jako lidskou hodnotu v současné době ohrožují.

„Na rodinu jako takovou je nutno ohlížet z mnoha úhlů, které se navzájem prolínají. Nelze ji vnímat pouze jako ekonomickou jednotku společnosti. Rodina je svazek dvou lidí muže a ženy, vyznávajících hodnoty rodiny a vychovávajících spolu děti,“ řekl na úvod Jan Bartošek.

„Pokud je manželství hodnotou pro rodiny i pro stát, je nutné takto otevřeně o něm mluvit. Ačkoli se struktura rodin časem proměňuje, má stabilní rodinné soužití stále velmi vysokou prestiž. Statistiky uvádí, že plných 76 % rodinných soužití tvoří úplné rodiny a z toho 88 % je založeno na manželství. Manželská rodina má více dětí, přijímá od státu méně sociálních dávek a je ekonomicky aktivnější. Manželství a stabilita tak má významný přínos pro stát,“ řekl analytik Otakar Hampl.

„Z pohledu dětské psychologie je třeba se do budoucna zaměřit zejména na podporu těch rodin, které fungují a plní svou funkci. Trávení časného dětství v rodině je totiž pro výchovu dětí naprosto klíčové,“ uvedl Jaroslav Šturma, ředitel domácího stacionáře Paprsek. V souvislosti s výchovou a dodal, že zároveň nutné se v budoucnosti posunout také v oblasti náhradní rodinné péče: „Musíme podpořit dlouhodobou pěstounskou péči, protože dlouhodobé a trvalé vztahy jsou základ výchovy.“

Význam komunikace mezi lidmi je nesporný. Kvalitní základy vytvořené v rodině a otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi mohou fungovat štít omezující vliv patologických jevů působící na jednotlivé její členy, a to zejména děti v době dospívání. „Sklon k návykovému chování je typický pro lidi a příčinou není pouze jeden patologický faktor. Dochází k prolívání různých vlivů a situací a postiženým není pouze závislý jedinec, ale i jeho nejbližší okolí. Vznik návykové chování ohrožuje člověka kdykoli v průběhu jeho života a vždy se bude týkat také jeho rodiny,“ podotkl Jindřich Vobořil, Národní protidrogový koordinátor.

K životu člověka patří i sociální služby. Jejich využití je dáno věkem a zdravotními a sociálními potřebami lidí. Sociální služby mají své nedílné místo i na konci života každého jedince. Současný stav služeb v oblasti hospicové a paliativní péče ale potřebuje výraznou legislativní úpravu. „Kvalitní novelou zákona o sociálních službách můžeme mimo jiné zlepšit i situaci a postavení těch zařízení, které poskytují péči o umírající. A podotýkám, že cílem není uzavření procesu umírání za dveře tabuizované instituce, ale důstojné provázení umírajícího a jeho rodiny. S velkou úctou a pozorností vnímáme příchod lidské bytosti na svět. Proč se ale se stejnou úctou, pozorností a ekonomickou podporou nedíváme i na odchod člověka z tohoto světa?“ apeloval ředitel Hospice sv. Jana Neumanna Robert Huneš.