Lidé, zbystřete, normalizace je zpátky…

To, co se u nás na politické scéně děje poslední měsíce (s přípravnými fázemi možná i roky) je výsměchem naší minulosti posledních téměř 30 let a snaze vymanit se po předcházejících desetiletích z pařátů totality. Přesto si to část české populace (menšinová) nechce přiznat. Především ti, kteří volili oligarchovo hnutí ANO 2011, a asi i nemálo stoupenců mocichtivého ČSSD. O to smutnější, že si letos připomínáme typicky česká osmičková výročí. 1918, 1938, 1948, 1968. A já stále doufám, že k nim v budoucnosti nepřibude i neveselý rok 2018.

Letošním 12. červencem u nás došlo k zásadnímu politickému zlomu. Důvěru získala vláda se zcela oficiální podporou komunistů. Ale to je už jen třešnička na babišovském dortu, protože devastace demokracie a svobody, prorůstání společnosti komunistickými manýry běžela dávno před tím. Likvidace nepohodlných osob na ministerstvech a dalších úřadech. Odstraňování „neloajálních“ lidí na vedoucích postech v armádních a policejních složkách. Očividná nespolupráce se „ strategicky nepřijatelnými“ partnery napříč politickým spektrem a svalování neúspěchu jakýchkoli dohod na neochotu těchto stran společně jednat.

Výčet všech protidemokratických postupů vítězů voleb by byl bohužel hodně dlouhý a „boj“ vzájemných protiargumentů nekonečný. Ale vzdát to přeci nelze, to tedy rozhodně ne! Mrzí mě lidská hloupost, ale ta byla, a vždy mezi námi bude. Krev mi ale vře vzteky, když je vědomá lež podávána jako pravda, když jsou překrucována fakta, když je ohýbána minulost! A my jsme v posledních měsících svědky všech těchto podob oblbování, vymývání mozků. Ale to už jsme tu měli! S tím máme neblahou zkušenost, to jsme se v roce 1989 svobodně rozhodli vymýtit. Tak proč to teď nevidíme? Jak je možné, že lže premiér? Jak je možné, že lže prezident? Jak je možné, že předseda komunistické strany překrucuje skutečnosti léta roku 1968? To jsou přeci typické normalizační praktiky!

Lží to začíná, pokračuje přes zákazy a tresty za veřejný nesouhlas, protest a rebelství, omezování svobody (vždyť už nám tu pěkně potichoučku vzniká např. „náhubkový zákon“, kdy dojde na zákaz cestování do svobodných zemí světa?). Já ale stále věřím, že společnost jako celek prozře, že neplatí lidové rčení, že „jaký národ, takovou si zaslouží vládu“, že se populistickému Ano, bude líp postavíme. Protože teď se skutečně máme velmi dobře a stále ještě žijeme v zemi, která je oficiálně svobodná a demokratická, ale také bohatá! Bohatá v duchu hmotných i nehmotných statků a bohatá i duševně.​