„Zabíjí mě něžně svou písní“ jsou v překladu slova jednoho skvělého amerického songu! Česká strana sociálně demokratická však kromě tohoto refrénu uslyší zanedlouho ještě jiný chorál.

Buď Internacionálu, nebo Přes spáleniště, přes krvavé řeky. Mohou si vybrat, která to bude. Jiné dvě možnosti na cestě do propadliště politických dějin, do kterého se dobrovolně vrhají, už nejspíš nedostanou.

Končit takto potupně po více než sto letech existence… Je to docela škoda, smutné. Možná to po přečtení dnešních deníků i těch ze stáje, které (ne)vlastní český premiér, vidím příliš černě, ale nemohu si pomoci. Bude se hlasovat o důvěře menšinové vládě ANO a ČSSD s podporou komunistů.

Ze zatím neveřejného tolerančního patentu prosakují jen malinké střípky toho, jaké si klade podmínky KSČM pro podporu vládnutí nového kabinetu. A světe div se, první indiskrece přinesly anoidní Lidové noviny. (Jež se ještě před několika nedávnými lety pyšnily disidentskou historií a velikány žurnalismu v čele s Ferdinandem Peroutkou.).

Téměř ďábelská slova zazněla z úst komunistického poslance Jiřího Dolejše. „My hlasování o nedůvěře iniciovat nebudeme, ale může přijít jiné, organizované třeba pány Kalouskem nebo Fialou, což má i své politické konsekvence, a může dojít až na vypovězení té smlouvy,“ prohlásil.

Chce se říci „geniální“ a sMachiavelli se červená, protože ani on by nic takového nevymyslel.

Jestli toto není připomínka brodu přes krvavé řeky, tak příslib lázně s nabídkou ostrého nástroje k užití zcela jistě. Mimochodem: odchod ze světa v teplé koupeli tímto způsobem byl za časů autora „Vladaře“ docela obvyklý. Něžný.

PS: Téma pro dosud odolávající k vážnému zamyšlení a poučení!