Lidovci On Air

Před vstupem do politiky jste se zabýval dramaterapií a byl jste dramaterapeutem v Terapeutické komunitě Podcestný mlýn u Dačic. V čem dramaterapie spočívá?
 A stále jsem dramaterapeutem! Má to takový zvláštní název, protože člověk z toho slyší drama a terapie, to znamená divadlo a terapie. Řada lidí se mě ptá, jak se to dá skloubit. Já tuto svou profesi neskutečně miluji. Mnoho let jsem pomáhal lidem s drogovou závislostí nebo například pěstounským rodinám. Velmi zjednodušeně je to využití divadelních technik v terapii, protože divadlo vám propůjčuje spoustu rolí, situací, scén a překvapení. Když se to správně uchopí, může to i pomáhat.
 
Sám jste členem ochotnického divadla. Je to i pro vás nebo obecně pro herce jakousi formou terapie?
 Ano, jsem členem divadelního souboru Tyl v Dačicích. Divadlo a dramaterapii je však třeba odlišovat. Divadlo je radost, je to svět sám o sobě. Každý, kdo vstoupí na ta prkna, která znamenají svět, se dostane do jiného časoprostoru. Pro mě je to především možnost potkávat se s lidmi, zažívat spoustu radosti a tu krásu divadla, které vám propůjčuje nekonečné možnosti.
 
Jak vás ovlivnila práce dramaterapeuta? Máte pořád v mysli své klienty?
 Nejen že ty lidi, kteří terapii dokončili, mám v mysli, ale svým způsobem je nosím i v srdci, protože jsme spolu prošli kus života. Aby se dokázali zbavit závislosti, museli na sobě hodně pracovat a dotknout se řady nepříjemných a bolavých věcí ve svém životě. S řadou z nich jsem v kontaktu přes sociální sítě a naplňuje mě to neskutečnou radostí, protože jsem jejich osudy znal i před léčbou a byly často plné zmaru. Bez drog nedokázali zažívat štěstí a dnes mají děti, vztahy, chodí do práce a daří se jim. A to je pro mě obrovskou satisfakcí.
 
Máte například plán prosazení nějakého sociálního tématu, nějaký nový zákon, který by vašim klientům mohl pomoci?
 Já si naopak myslím, že by bylo fajn, kdyby se nám podařilo zákony a byrokracii seškrtat na polovinu. Kdybychom dokázali ten život zjednodušit. Já jsem zastáncem jasných, jednoduchých a vymahatelných pravidel. Navíc jsem přesvědčen, že život nenapíšete do paragrafů. Základem je to, co člověk nosí v srdci, co je dobrovolně ochoten respektovat. K tomu, aby mohla společnost dobře fungovat, samozřejmě potřebuje zákony, ale vracím se k T. G. Masarykovi, který chtěl náš národ kulturní, vzdělaný a mravní. Budeme-li stavět na těchto hodnotách, národ přežije.
 
V jednom rozhovoru jsem slyšela, že vaším heslem je pořádek a prosperita. Proč toto spojení?
 Protože to funguje. Rodiče mi říkali: „Zachovávej řád a řád zachová tebe.“ Mně se to líbí a myslím si, že je mi to vlastní. Já chci budovat společnost, která funguje a dokáže se postarat o své zranitelné. Máte-li řád, roste z toho prosperita. Když se vrátíme k mé profesi terapeuta, tak k tomu, abyste v životě něčeho dosáhla a měla směr, je třeba řád.
 
Do vaší gesce spadá oblast bezpečnostní politiky a kybernetické bezpečnosti. Proč je pro vás otázka bezpečnosti tak důležitá?
 Bezpečí je naprosto základní pro fungování vzdělanosti, sociálního a zdravotního systému, pro víru lidí ve stát i v sebe navzájem a pro to, aby děti věděly, že je rodiče nenechají na holičkách a že jim pomohou. Zapadá to i do konceptu Maslowovy pyramidy, kde dole leží bezpečí, nikoli auto nebo dovolená. Jen na bezpečí lze pak dál stavět. Proto to není jen o armádě, ale obecně o bezpečném prostředí v České republice.