Dačický zpravodaj 9/2022

Já sedím a píši, je polovina září. Vy sedíte a čtete, je začátek října. Zhruba čtrnáctidenní odstup a co všechno se za tak relativně krátkou dobu může stát! A tak si říkám, čemu se mám věnovat v takovém sloupku, aby to pro vás bylo po čtrnácti dnech stále aspoň trochu aktuální…

Poslední dva a půl roku dostáváme důkladně zabrat. Celou zeměkouli pořádně potrápil mikroskopický šmejd jménem covid. Kosil to hlava nehlava, chudý nebo bohatý, mocný či ne-mocný, nekoukal se napravo nalevo (politicky), nerozlišoval všední den, svátek, prázdniny, volby… Ukázal nám, že ač si myslíme, že člověk je tu na Zemi pánem, není tomu tak! Příroda nám stále ještě vládne, a když se rozhodne nám ukázat sílu své moci, už nám taky pak nemusí být pomoci. Dostali jsme pořádnou lekci. Covid vzal lidem zdraví, a bohužel také životy, sáhl nám na finance, majetky, omezil svobodu, mnohým možná vzal třeba i iluze. Bral to skutečně hlava nehlava.

A jen co jsme si řekli, že jsme z toho venku a můžeme se nejen zdravě nadechnout bez roušek na ústech, ale i začít znovu plně pracovat na restartu ekonomiky, vypuklo na Ukrajině to, co tam vypuklo a vlastně léta doutnalo. A podobně jako u covidu, kdy jsme si po první jarní atace v roce 2020 s příchodem léta mysleli, že jsme z toho venku, neskončila válka na Ukrajině pár dní po zahájení ruské agrese, ale táhne se už více než sedm měsíců a konec je stále v nedohlednu. Průšvih je, že se nejen děje bezpráví na lidech jinak svobodné země, ale že to má ekonomický a bezpečnostní dopad na celý svět, Evropu zejména. Lidé nejen u nás často nesouhlasí s poskytnutím jakékoli hmotné, či finanční pomoci Ukrajině s argumenty, že tato válka se týká jich tam, ať si to vyřeší u sebe, my tu máme svobodu, klid a mír, a především vlastní problémy k řešení. Ano, dalo by se to takto nahlížet, ale je to velmi krátkozraké a velmi nebezpečné.

Už teď jsme svědky toho, či spíše jedni z nedobrovolných aktérů, co je a jaké dopady může mít ekonomická krize se svou inflací a nezaměstnaností, energetická krize se svým rizikem zavření kohoutků s plynem, drahou ropou, předraženou elektřinou apod. Ale ona je to také otázky bezpečnosti světa. Válka nemusí už zdaleka probíhat tak, jak ji zažili naši předkové v podobě I. a II. světové války. Ona může probíhat velmi „bujaře“ v kyberprostoru, v energetice, v ekonomice atd. A upřímně, takovou válku tady máme. Nejen tam oni na Ukrajině, ale i my tady. A věřte, že by tomu nebylo jinak, kdybychom Ukrajincům nepomáhali. Spolkli by je a pěkně neohroženě postupovali dál. Nechci s nikým polemizovat, zda a jak velká pomoc měla nebo má být Ukrajincům poskytována. A samozřejmě souhlasím se všemi těmi, kteří mi budou oponovat, že pomoc musíme i vlastním lidem. Věřte, vládní koalice vlastní lidi rozhodně nehodí přes palubu. Navrhovaná řešení možná nejsou ideální, ale co je ideální v tak obtížné době?! Co se zalíbí každému napříč společenským spektrem?! Státní kasa byla ve stavu, v jakém byla, když jsme ji převzali po populistickém celoplošném rozhazování a bezmyšlenkovitém rozpouštění státních rezerv všeho druhu. A boj s covidem ji také pěkně vypumpoval. Kdo státní pomoc potřebuje, skutečně věřím, že se k některému z jejích nástrojů dostane a bude to pro něj mít skutečně kýžený a pomocný efekt. Věřím! Je po volbách, proto to není laciný slib, ale má víra, mé přesvědčení, že vláda a lidé na patřičných místech dělají svou práci odpovědně a s nejlepším vědomím a svědomím a pro naše lidi.

Věřím, že tuto obtížnou dobu dáme, Že ji spolu překonáme, protože každá válka jednou skončí, každá krize má své dno, od kterého se odrazí a ekonomika se začne znovu oživovat a zvedat nahoru. To, co teď prožíváme, opravdu není jednoduché, toho jsem si skutečně vědom a velmi mne to mrzí. Ale všechno to zlé se opravdu jednoho dne zlomí a začne se to znovu dostávat do normálu. Pomalu, ale přeci. Já se vždycky snažím problémy posuzovat komplexně. Navíc v nějaké dlouhodobější perspektivě. Z toho důvodu je také pro mne za současné složité situace důležité nejen hledat nástroje aktuální efektivní pomoci, ale vzít si ponaučení a hledat i řešení dlouhodobá. Těmi je znovu se vrátit k soběstačnosti (tam, kde to samozřejmě lze), nespoléhat se na jeden zdroj, spolupracovat, ne se nechat vmanipulovat do pozice podřízeného, který musí hlavně držet pusu a krok… Těžko budeme u nás těžit plyn, či ropu, ale nechat se „vydírat“ vypnutím kohoutků také určitě nemusíme!

Zcela cíleně jsem sloupek koncipoval do podoby takové širší úvahy a chtěl bych nás všechny vyzvat k zamyšlení. Jak jsem uvedl výše, dnes člověk neví dne, ani hodiny. Doba je hektičtější, nejistá nebezpečná. Má nás dovést k tomu znovu se zamyslet nad opravdovými hodnotami? Za mne ano. Jistě, je důležité mít čím topit, na čem vařit, mít propracovaný zdravotní a sociální systém, životaschopnou výrobu, široké spektrum řemesel, prosperující obchod a fungující služby… A mělo by k tomu být také bezpečno! A nahlíženo ještě hlouběji. Nic z toho ale nebude, když nebudeme mít pitnou vodu, možnost dýchat čistý vzduch, zdravé lesy, úrodnou půdu apod. Bezhlavé zabetonovávání země, rabování přírody ve jménu urbanistického nebo průmyslového rozvoje, individuální sobecké plundrování okolní krajiny. To vše mi jako zodpovědnému člověkovi, rybáři, milovníkovi přírody, ale i křesťanovi hodně vadí. A jako křesťan to posuzuji také z pohledu „dědictví“. My přeci máme povinnost předat našim dětem tuto zemi sice samozřejmě prosperující, ale především nezdevastovanou! Lesy nám ničí kůrovec, vzduch otravují rozličné zplodiny, vodu máme přesycenou fosforem… Nejsem lesák, nejsem odborník na kůrovec. Ale jsem rybář a vím, co umí vysoký obsah fosforu ve vodě. Vím, že za tím musíme hledat člověka a jeho aktivity (stejně jako za vším, či většinou, samozřejmě). Vím, že díky tomu se mění struktura života ve vodě, vymírají tradiční druhy ryb a obojživelníků a přemnožují se plevelné druhy. Vím, že díky zvýšenému množství fosforu ve vodě se v takových vodních zdrojích daří sinicím a zeleně „rozkvete“ jejich hladina. Vím, co pro snížení obsahu fosforu můžeme udělat my lidé. Vím ale také na druhou stranu, jak je fosfor důležitý pro zemědělství, konkrétně úrodnost půdy. Proto všechno jsem si fosfor vzal jako jedno ze svých témat. Proto, že žiji v Jižních Čechách, jednoho z krajů nejbohatších na vodní plochy a toky, v kraji stále ještě krásné přírody.

Všechny krize a války opravdu dáme, ale to, co předáme našim dětem, jestli zemi svobodnou, demokratickou, prosperující, nebo námi zničenou a navíc porobenou, je na nás a na našem svědomí.

Vše dobré

Jan Bartošek