Lidé dnes hledají především naději. Nevidí světlo na konci tunelu, nemají žádný bod, ke kterému mohu s důvěrou hledět jako ke konci současného stavu. Ani v podobě nějakého reálného časového zlomu či události, která by znamenala konec, nebo řečeno s Churchillem, konec začátku ohrožení společnosti.
![](https://www.janbartosek.cz/wp-content/uploads/2021/02/1-4-1024x727.png)
Tu naději vidím v lidském konání. Alespoň ve třech oblastech.
Za prvé: zdravotníci. Jejich nasazení je neskutečné a obdivuhodné. Je velká škoda, že se nedaří přenést do zbytku společnosti každodenní zápas, nebojím se toho slova, který vedou navzdory nemoci, navzdory neschopnosti vlády a bez reálné podpory části veřejnosti. O to nepochopitelnější je, když čteme, že odměny za svoji práci na podzim dostanou nejdříve na konci jara.
Za druhé: samosprávy. Lidé v krajích, městech a obcích vytváří vlastní systém, který chystají pro očkování obyvatel. Vedle toho myslí na „svoje“ seniory a nejvíce ohrožené skupiny. Organizační schopnosti a vůle lidí v krajích a na radnicích domluvit se jsou rozhodující pro eliminaci vládního chaosu. To oni mohou lidem dodávat klid a jistotu, že stát ještě existuje a funguje.
![](https://www.janbartosek.cz/wp-content/uploads/2021/02/2-1024x727.png)
Zdá se, že na celostátní úrovni lze konečně sledovat určitou cestu k dohodě. Snad, budeme tomu věřit. Jednání vlády se stranami napříč parlamentním spektrem a rádoby povzbudivá vyjádření z Hradu efekt zatím nepřinášejí. Každopádně smutné na tom je, že k tomu dochází po roce našeho života s virem… Vypadá to, že neponaučitelní zemi vládnou
A za třetí: opoziční strany. Ty mají na mnoho věcí různé názory. Protože jsou svobodné a jejich zástupci jsou voleni lidmi, ne jmenováni šéfem, je i uvnitř těchto stran logicky na řadu postupů rozdílný pohled. Vypadl-li nám ale ze systému státní správy premiér, který by měl věci organizovat, a prezident, který by měl hledat cestu k dohodě a spojovat, musí představitelé jednotlivých stran nahradit tyto spící a realitu ignorující ústavní činitele. Není to jednoduché, ale stroj dohody se rozjíždí a konkrétní návrhy řešení postupně nahrazují chybějící vládní aktivitu. Nejde to bez problémů, ale cítím společnou vůli změnit věci k lepšímu.
A tak zatímco premiér jede volební kampaň a prezident nedělá nic, lidé berou správu věcí svých do vlastních rukou. Stát existuje, protože se neskládá jen z vlády a jejího nejbližšího okolí. Dostal jejich nekompetentností mnoho ran, na jeho způsob řízení není hezký pohled, ale naštěstí ne vše se jim podařilo zničit.
![](https://www.janbartosek.cz/wp-content/uploads/2021/02/3-1024x727.png)
Bez naděje není život. Nepřirozený stav trvá dlouho, lidé jsou unaveni. Mnozí na hraně existenčních a sociálních potíží. Již dávno nejde jen o zdravotní krizi. Lidé se cítí opuštěni, každý má odlišné zkušenosti s průběhem krize, které jsou těžko přenosné na někoho, kdo zažil jiný příběh. Přesto není jiný způsob záchrany, než postupně, odspoda znovu budovat důvěru sami k sobě a tím ke své zemi. Až pak to zvládneme.