Zdroj: Dačický zpravodaj

Palacké náměstí… Řeší se dlouho – deset let… spíš víc? A pořád nic. Centrem města nám stále vede tranzitní doprava, včetně té těžké nákladní. Ve hře je ale bezpečnost obyvatel, hluk, emise, škody spojené s enormním dopravním provozem aj.

Řešením by samozřejmě mohl být obchvat města, tam jsme však na podobně tenkém ledě a historie jeho projednávání je dokonce ještě delší, datuje se až za rok 1989. Ani zde finální termíny nejsou finální a aktuálně je zmiňován rok 2030 nebo 2035 a snad to tak skutečně bude. Situaci na Palackého náměstí je ale potřeba řešit dřív a referendem v říjnu 2021 jsme se posunuli o výrazný krok dál. Na plné čáře zvítězila průsečná křižovatka se semafory 24/7 (tzn. nonstop), oproti kruhovému objezdu o průměru 26 metrů, který preferovala opravdu malá část obyvatel. Tehdy se mohlo zdát, že je vyřešeno, stačí jen doladit investice a kopnout. Jenže my za sebou máme víc než polovinu roku 2023, za pár měsíců „oslavíme“ dva roky od referenda, které bylo mj. svými výsledky pro město závazné, a neděje se vlastně pořád nic. Respektive děje, ale posuny to jsou velmi drobnými krůčky směrem dopředu a navíc nenápadně do strany. A s tím souvisí má otázka proč Petiční výbor, který byl iniciátorem referenda a odpůrcem kruhové varianty, inicioval novou studií na celou rekonstrukci náměstí, která však nepracuje se semafory, či dokonce tvrdí, že zde nemusí být. Ačkoli Policie ČR, resp. Dopravní inspektorát PČR v Jindřichově Hradci, opakovaně zdůrazňuje, že tato křižovatka musí být řízena semafory, protože v opačném případě svou velikostí a umístěním nesplňuje rozhledové normy do všech čtyřech směrů (pro velké kamiony).

V loňském roce už jsme si všichni téměř oddechli, neb z jednání města a Petičního výboru vzešla konečná podoba řešení, kdy jedinou drobnou třecí plochou se zdál být povrch. Asfalt vs. kostky. Parafrází klasika ale kostky zdaleka nejsou vrženy, protože jednak je podle obyvatel náměstí problémem nadměrný hluk, praskání zdí budov vlivem otřesů a je zde i riziko „propadání náměstí“ do podzemních sklepů (mimochodem již skutečností u domu čp. 55). A druhak tu jsou ony studií opomíjené semafory…

Takže kam jsme se posunuli od doby před více než 10 lety? Výrazně nikam, vlastně máme nakročeno na další polovičatá řešení. Pro mne je zarážející a smutné zároveň, že přes jasné stanovisko dopravních expertů (PČR) a jasný a závazný výsledek referenda, město stále hledá další „slepé uličky“ neřešení. To chceme rezignovat na bezpečnost našich lidí a dopustit postupné znehodnocování movitých i nemovitých hodnot náměstí? Každé polovičaté řešení a nekonečné odkládání konečné podoby se nám s největší pravděpodobností stejně časem vrátí a možná i vymstí. A s tím se mi vytrvale vrací na mysl rčení, či spíše hořký vtip z let dávno minulých: Jaká je jednotka dočasnosti? Jeden furt! Situace Palackého náměstí ale přeci má řešení a jeho obyvatelé nemohou být FURT takto omezováni a ohrožováni dopravou.

Zaujal vás tento text, máte k němu nějaké nápady nebo připomínky? Napište mi na bartosekj@psp.cz)