Zdroj: Aktuálně.cz

„V naší době se lidstvo stále více sjednocuje a přibývá vzájemných vztahů mezi různými národy. Církev proto pozorněji uvažuje o tom, jaký je její vztah k nekřesťanským náboženstvím. V souvislosti se svým úkolem podporovat jednotu a lásku mezi lidmi a také mezi národy zaměřuje pozornost především na to, co mají lidé společného a co je vede k vzájemné pospolitosti.“

Takto začíná dokument, který v roce 1965 přijalo nejvyšší duchovní shromáždění katolické církve, II. vatikánský koncil. A takto, svými úvodními slovy, vešlo také do dějin – V naší době, latinsky Nostra Aetate. Nechci se teď zabývat tímto doslova přelomovým textem, který zcela změnil postoj katolické církve nejen k ostatním náboženstvím, ale také k široké veřejnosti. V neposlední řadě se tu také jednalo o zásadní změnu teologie. A kdo byl jednou z klíčových osobností této teologické revoluce? Nikdo jiný, než tehdejší profesor teologie na univerzitách v Bonnu a v Münsteru, Msgr. Joseph Ratzinger. Ano, byl to pozdější papež Benedikt XVI., s nímž jsme se minulý týden loučili.

Benedikt byl jednou z nejvýznamnějších postav římskokatolické teologie dvacátého století a nezbývá, než doufat, že do dějin vejde díky svým zásluhám právě v tomto oboru a nikoli jen jako postava z kontroverzního filmu Dva papežové z roku 2019, kdy ho ztvárnil Anthony Hopkins. To by bylo zcela nesprávné, protože jeho přínos nejen pro křesťanské společenství, pro katolickou církev, ale i pro společnost jako takovou, je obrovský.

Více ZDE