V opatřeních vlády lze bohužel najít jistou logiku. A tou je zvýhodňování těch velkých na úkor malých.

Zavřeli malé obchody, nechali otevřené jen řetězce. Maminka nemůže jít dítěti koupit zimní oblečení do obchodu za rohem, musí stát ve frontě před supermarketem a doufat, že vyvolený prodejce potravin bude mít v nabídce i oblečení. Že drobní obchodníci nakoupili zásoby, se kterými se teď mohou akorát tak fotit na sociálních sítích, to vládní úředníky nezajímá.

Je to způsob myšlení, podle kterého jen vše velké je dobré a to ostatní zbytečné. Působí to na mě jako averze k živnostníkům a majitelům malých firem, kteří netouží vybudovat nadnárodní korporace, ale chtějí pracovat ve svém obchodě, být nezávislí, svobodní. Kteří léta budovali svou firmu nebo s láskou a úctou k tradici pokračovali v rodinném podnikání. Tisíce obyčejných podnikatelů, lidí hodných toho jména, platí daně, zaměstnávají lidi a měnili naši zem k lepšímu. Pracovali na svém snu a teď nemohou spát, protože nájem ani finanční úřad nepočkají.

Neobstojí výmluvy na dodržování hygienických opatření. Malý obchod si pohlídá počet lidí v prodejně stejně dobře jako velký. Navíc je daleko přehlednější a rychleji organizovatelný. Oproti řetězcům je ale ekonomicky zranitelnější. To nemluvím o dopadu na psychiku lidí a rodin s fungováním obchodů spjatých.

Více ZDE