Zdroj Ozvěny Dačicka

Politika je život, život je politika, a tudíž… bez politiky není život a bez života není politika. Jsou to navzájem spojené nádoby, proto politika ovlivňuje každého z nás. A na tom se asi všichni shodneme. S lehkou nadsázkou je možné vystopovat i určitou analogii mezi politikou a sportem – všichni jim rozumí, vedli by to určitě jinak a lépe. Jednotlivé kluby mají své fanoušky, „vlajkonoše“ i hooligans. Trochu na frak tak dostává smysl pro fair-play, tolerance a respekt k výsledkům. To mě mrzí na sportu i politice! Sport má výhodu v autoritě rozhodčích, ale kdo objektivně píská politiku?

Jsem homo politicus a jsem občan, takže vlastně někdy jsem ve střetu zájmu. V praxi pak převáží ten, který je pro dobro celku, či většiny, kdy vodítkem musí být litera zákona, ruku v ruce s péčí řádného hospodáře.

Ale k meritu věci: v politice je to o diskusi a vyjednávání, o respektu ke koaličním dohodám, o kompromisu. Politici v rámci dohod musí dohodu respektovat, byť cena dohody je někdy vysoká.

Když jsme v roce 2021 přebírali jako vládní koalice vedení země, věděli jsme, že pro nás nastává složité období plné nelehkých rozhodnutí a zavádění nepopulárních opatření. Přebírali jsme státní pokladnu po pokladníkovi s poměrně „zvláštním“ přístupem ke státním financím. Po letech řízení státu jako firmy… Po letech rozpouštění státních rezerv… Po letech populistického rozhazování… Po letech zaklekávání na firmy i jednotlivce… Po letech klanění se směrem na východ… Po letech ignorování bezpečnostních rizik… Po boji s původně zlehčovaným covidem jsme převzali stát zdecimovaný, jak v ekonomice, tak lidsky. Nemluvě o době po 24. únoru 2022, kdy Rusko agresivně zaútočilo na Ukrajinu – tato válka není u konce ani teď po jeden a půl roce –, což ovlivňuje nejen Evropu, ale potažmo svět.

Vše je veřejně dohledatelné, čísla i tehdejší argumenty. Stejně jako vyjádření renomovaných ekonomů, že předchozí drancování státní kasy jelo cíleně v duchu „tady a teď a po nás potopa“. Bez systémových změn a… schodek rozpočtu? To je tak veliké číslo, že si jej nikdo neumí ani představit.

Bylo to lepší, než připustit si existenci skutečného dluhu státu, který ohrožuje všechny, a především naše děti. Než začít šetřit, pak líbivě ohnout pravdu a lidem před očima zamávat pořádně vymazleným předvolebním sloganem – tisíckrát jinak v duchu, že bude líp. Absolutně jiný dojem ale získáte po začtení se do ekonomických článků o vývoji státního dluhu. Letos nás obsluha státního dluhu přijde na 90 miliard korun a příští rok už na 150 mld.

Potom se člověk možná přestane divit navrhovanému konsolidačnímu balíčku současné vlády. Ale chápu, že se vším souhlasit je opravdu velmi těžké – stejně jako to navrhovat. Ono je velmi jednoduché mít se dobře v dobách, kdy se ekonomice daří, ale když dojde na lámání chleba, nikomu se nechce, slovy klasika, utahovat opasky. A drancovat stát donekonečna také nejde. Stát začne šetřit nejprve na svém provozu. Výdaje státního rozpočtu tedy musí klesnout jinak a jinde – na platech státních zaměstnanců jejich snižováním, na provozu státu jako celku, ale bohužel i na dotacích… celkem asi 60 miliard Kč.

Přesně o tom je konsolidace veřejných financí a já jsem rád, že se tato vláda pro systémové úspory rozhodla, protože to považuji za zodpovědné. Zodpovědné k současnosti, ale především k budoucnosti země. Úspory je potřeba hledat, ale se zřetelem na sociálně nejcitlivější. Proto se například bude snižovat DPH na potraviny a mělo by se to promítnout do jejich nižších cen.

Například já k tomu veřejně opakovaně a nahlas zdůrazňuji, že nejlepší řešení by bylo znovuzavedení superhrubé mzdy, zrušené v roce 2020. Stát každoročně získal do rozpočtu více než 100–120 mld. Kč. Je to spravedlivé, protože lidé s nižšími příjmy by neplatili skoro nic a vysokopříjmoví by do státní kasy přispívali v řádech tisíců. Stejně tak považuji za efektivní zvýšení zdanění hazardu, tabákových výrobků, tvrdého alkoholu. A řešit by si zasloužil i odliv miliard dividend ze zisku zahraničních firem, které odtékají za hranice. Cesty tedy rozhodně jsou a je vidět, že nutně nemusí mít záporný dopad do rozpočtů rodin!

Tak to vidím já…