Archiv autora: Jan Bartošek

Lidé, zbystřete, normalizace je zpátky…

To, co se u nás na politické scéně děje poslední měsíce (s přípravnými fázemi možná i roky) je výsměchem naší minulosti posledních téměř 30 let a snaze vymanit se po předcházejících desetiletích z pařátů totality. Přesto si to část české populace (menšinová) nechce přiznat. Především ti, kteří volili oligarchovo hnutí ANO 2011, a asi i nemálo stoupenců mocichtivého ČSSD. O to smutnější, že si letos připomínáme typicky česká osmičková výročí. 1918, 1938, 1948, 1968. A já stále doufám, že k nim v budoucnosti nepřibude i neveselý rok 2018.

Letošním 12. červencem u nás došlo k zásadnímu politickému zlomu. Důvěru získala vláda se zcela oficiální podporou komunistů. Ale to je už jen třešnička na babišovském dortu, protože devastace demokracie a svobody, prorůstání společnosti komunistickými manýry běžela dávno před tím. Likvidace nepohodlných osob na ministerstvech a dalších úřadech. Odstraňování „neloajálních“ lidí na vedoucích postech v armádních a policejních složkách. Očividná nespolupráce se „ strategicky nepřijatelnými“ partnery napříč politickým spektrem a svalování neúspěchu jakýchkoli dohod na neochotu těchto stran společně jednat.

Výčet všech protidemokratických postupů vítězů voleb by byl bohužel hodně dlouhý a „boj“ vzájemných protiargumentů nekonečný. Ale vzdát to přeci nelze, to tedy rozhodně ne! Mrzí mě lidská hloupost, ale ta byla, a vždy mezi námi bude. Krev mi ale vře vzteky, když je vědomá lež podávána jako pravda, když jsou překrucována fakta, když je ohýbána minulost! A my jsme v posledních měsících svědky všech těchto podob oblbování, vymývání mozků. Ale to už jsme tu měli! S tím máme neblahou zkušenost, to jsme se v roce 1989 svobodně rozhodli vymýtit. Tak proč to teď nevidíme? Jak je možné, že lže premiér? Jak je možné, že lže prezident? Jak je možné, že předseda komunistické strany překrucuje skutečnosti léta roku 1968? To jsou přeci typické normalizační praktiky!

Lží to začíná, pokračuje přes zákazy a tresty za veřejný nesouhlas, protest a rebelství, omezování svobody (vždyť už nám tu pěkně potichoučku vzniká např. „náhubkový zákon“, kdy dojde na zákaz cestování do svobodných zemí světa?). Já ale stále věřím, že společnost jako celek prozře, že neplatí lidové rčení, že „jaký národ, takovou si zaslouží vládu“, že se populistickému Ano, bude líp postavíme. Protože teď se skutečně máme velmi dobře a stále ještě žijeme v zemi, která je oficiálně svobodná a demokratická, ale také bohatá! Bohatá v duchu hmotných i nehmotných statků a bohatá i duševně.​

Poslanecké usnesení k 50. výročí invaze 1968

Usnesení, kterým poslanci deklarují, že vtrhnutí vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968 bylo invazí a následnou okupací, má být jasným vzkazem veřejnosti. Jasným vzkazem lidem i ostatním státům včetně Ruska, že neakceptujeme komentáře, které v poslední době zaznívají. A to komentáře, které relativizují události 21. srpna – při nichž v důsledku okupace v roce 1968 zemřelo 137 lidí.

Do těchto komentářů se pouští nejen mnohé proruské servery, ale také čeští politici (například pan Grospič z KSČM). Ten se v rozhovoru pro média vyloženě bránil používat slovo okupace. Takovýmto chováním však politici připouští, že o událostech srpna 1968 máme pochybovat. Připouští různý výklad historických událostí a jejich překrucování. Výklad je ale jen jeden – v noci z 20. na 21. srpna došlo k agresivnímu vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Byla to invaze v rozporu s mezinárodním právem, po které následovalo období okupace. A já se rovnou ptám, kde si komunisté připomněli toto výročí? Kde se byli omluvit. Kde se byli uklonit obětem okupace a normalizace. Nepotřebuji se ptát prostřednictvím pana předsedajícího. Oni totiž byli u sochy Koněva. A to stačí.

Nezapomínejme také na to, že komunisté se dnes jistým způsobem podílejí na vládnutí. A o to víc takové komentáře nejsou vhodné, jelikož podporují veškeré pochybnosti ohledně srpnových událostí, a legitimizují tak překrucování historie. Proč prostě a jednoduše nemůžou komunisté (a nejen oni) říct: Ano, byla to okupace. A pokud s tím nemají problém, ať to udělají dnes. A já vyzývám všechny poslance, ať si uvědomí, jaké nebezpečné důsledky může mít polemika o vtrhnutí vojsk Varšavské smlouvy. A že je mít může, pokud dnes jasně nedeklarujeme, že se tehdy jednalo o invazi a okupaci. Asi tak moc samozřejmé, zdá se, to pro všechny není.

Proto chceme, aby se politici dnes usnesli na tom, že není dobře dávat prostor dezinterpretacím a relativizování této, pro historii Československa i České republiky smutné, události. Nedělejme v tom zmatek, nesnažme se polidštit a omlouvat něco, co si žádnou omluvu nezaslouží. Téměř 30 let se snažíme vzpamatovat se z toho, jaké rány nám totalita uštědřila. Pokračujme v tom, važme si svobody, kterou máme a kterou jsme po roce 1968 na dvacet let naprosto ztratily. Nenalhávejme si, že to bylo jinak. Nesmíme na tyto události zapomenout! Musíme je připomínat. Ne kvůli minulosti, tu už nezměníme. Ale kvůli budoucnosti. Aby se minulost neopakovala a aby naše děti mohly nadále žít ve svobodné společnosti!​​

 

„Zabíjí mě něžně svou písní“ jsou v překladu slova jednoho skvělého amerického songu! Česká strana sociálně demokratická však kromě tohoto refrénu uslyší zanedlouho ještě jiný chorál.

Buď Internacionálu, nebo Přes spáleniště, přes krvavé řeky. Mohou si vybrat, která to bude. Jiné dvě možnosti na cestě do propadliště politických dějin, do kterého se dobrovolně vrhají, už nejspíš nedostanou.

Končit takto potupně po více než sto letech existence… Je to docela škoda, smutné. Možná to po přečtení dnešních deníků i těch ze stáje, které (ne)vlastní český premiér, vidím příliš černě, ale nemohu si pomoci. Bude se hlasovat o důvěře menšinové vládě ANO a ČSSD s podporou komunistů.

Ze zatím neveřejného tolerančního patentu prosakují jen malinké střípky toho, jaké si klade podmínky KSČM pro podporu vládnutí nového kabinetu. A světe div se, první indiskrece přinesly anoidní Lidové noviny. (Jež se ještě před několika nedávnými lety pyšnily disidentskou historií a velikány žurnalismu v čele s Ferdinandem Peroutkou.).

Téměř ďábelská slova zazněla z úst komunistického poslance Jiřího Dolejše. „My hlasování o nedůvěře iniciovat nebudeme, ale může přijít jiné, organizované třeba pány Kalouskem nebo Fialou, což má i své politické konsekvence, a může dojít až na vypovězení té smlouvy,“ prohlásil.

Chce se říci „geniální“ a sMachiavelli se červená, protože ani on by nic takového nevymyslel.

Jestli toto není připomínka brodu přes krvavé řeky, tak příslib lázně s nabídkou ostrého nástroje k užití zcela jistě. Mimochodem: odchod ze světa v teplé koupeli tímto způsobem byl za časů autora „Vladaře“ docela obvyklý. Něžný.

PS: Téma pro dosud odolávající k vážnému zamyšlení a poučení!

Babiš Sokolům nic nedal!

„Vy na mě pískáte, a přitom jsem vám JÁ dal ne pět, ale rovnou 40 miliónů korun,“ tak by se dal volně parafrázovat postoj premiéra „před důvěrou“ potom, co nesklidil ovace na Sokolském sletu.

Jako by občan byl zbožím v regálu samoobsluhy a měl na krku cenovku. Možná by měl být občan-volič, podle logiky Andreje Babiše, ještě „v akci“. Babiš osobně Sokolům NIC nedal. Pan A. B. je jen nejvyšším správcem národní pokladny, do které se skládají všichni. Není jejím vlastníkem. Ještě ne, doufám!

Sokolská obec má nějakých 150 000 členů. Byla založena před sto padesáti šesti lety v únoru roku 1862. Náplň činnosti asi připomínat nemusím, ani její působení v době Národního obrození i vzniku samostatného Československa. Co však třeba zdůraznit je fakt, že Obec rozpustil poprvé v roce 1941 za odbojovou činnost jejích členů říšský protektor Reinhard Heydrich. Podruhé Ústřední výbor Komunistické strany Československa roku 1956. Satisfakce se dočkala až osmdesátém devátém.

Uvažování koňského handlíře je přímočaré, jednoduché. Všechny je přeci možné koupit. A pak? Pak budete loajální a u voleb si samozřejmě vzpomenete, komu to máte hodit. Potěšení a hrdost na mé straně, že tomu tak v případě Sokolů není.

  1. S.: Je jen otázkou času, kdy na Obec sokolskou někdo „zaklekne“?

Ne magické osmičky v české historii, nikoli globální oteplování, ale infantilita a blbost zničí naši současnou populaci.

Alespoň takového pocitu jsem nabyl po zhlédnutí záběrů z „mistrovství světa v běhu s dřevěnou koňskou hlavou mezi (dívčíma) nohama“. (Odkaz laskavý čtenář nalezne zde: https://www.youtube.com/watch?v=qd5-qspfKtc). Bizarnost tohoto videa mě zaskočila tak, že jsem málem uvěřil i tomu, že povolání poslance může být nejobdivovanější českou profesí.

Jestliže jsou informace portálu lidovky.cz správné a nejde o silvestrovský vtip, pak „dosud zcela neznámý sport(!) doslova uhranul fanoušky po celém světě. Počítadlo na serveru Youtube.com ukázalo, že video ze světového šampionátu ve finském Vantaa je suverénně nejnavštěvovanějším sportovním záběrem roku 2017“.

A v čem, že kouzlo těchto „závodů“ určených mladým slečnám spočívá? Každá dáma má vyrobenou dřevěnou koňskou hlavu s krátkou tyčí, kterou si vloží mezi stehna. Během a skoky přes překážky napodobuje skutečný parkur. Vítězkou se pak stane ta ze slečen, která proběhne parkurovou dráhu nejrychleji, aniž by shodila jakoukoliv překážku.

V této souvislosti pro mě zlidovělá „hláška“ majora Terazkyho z Černých baronů „co vy si, Kefalín, predstavujete pod slovom absurdný,“ nabyla zcela nového, a svou hloubkou ještě gigantičtějšího významu.

Katolický dům Dačice zorganizoval výlet do Prahy aneb Jak jsme společně prošli SněmovnouSněmovny

Slunná sobota 9. září 2017 a Sněmovnu navštívila skupina poutníků z Dačic a okolí. Po přivítání na recepci jsem vzal celou vzácnou návštěvu k sobě do kanceláře. Bylo nás dohromady více než šedesát, ale vešli jsme se. Chvilka odpočinku, čas na popovídání, ale potom hned na prohlídku Sněmovny. Zahrál jsem si na průvodce a všichni jsme si to, myslím, užili. Krátké, ale intenzivní, a jsem velmi rád, že jsem lidem ze svého města a okolí mohl ukázat krásné výstavní prostory Sněmovny. Děkuji všem za návštěvu!